Králíčka pro potěšení nejraději koupíme u chovatele. Známě podmínky chovu a  máme jistotu, že ze zakrslíka nevyroste obr nebo běžný chovný králík, případně kříženec zakrslého a normálního králíka. V obchodech se zvířaty  ve většině případů nemáme zaručený původ a nemáme možnost vidět rodiče.

Ubytování

Než si králíčka přineseme domů, měli bychom mu pořídit vhodný příbytek:

•  
   I mládě zvyklé od chovatele na pití z misky se rychle naučí napáječku používat. Pouze mu několikrát ukážeme, kde napáječku má, a jemně mu ke kapičce vody na napáječce přiložíme tlamičku. Volíme klec pro králíky s hlubokou vanou, díky níž okolní prostor není znečišťován senem nebo podestýlkou. Svrchní část je obvykle drátěná.
• Umístíme ji na klidné místo bez průvanu a během života králíka ji nepřemísťujeme.
• Pro králíčka chovaného na balkoně můžeme vyrobit dřevěný kotec.
• Jako bydlení pro králíčka v bytě je ideální klec o velikosti 100cm  a do jednoho rohu klece koupíme rohový záchůdek do kterého budem pravidelně dávat dřevěné peletky či kukuřičnou podestélku a na dno klece je dobré dát kobercovou rohož či jinou rohož ,aby se králíček naučil kálet pouze na jedno místečko ,seno máme v jesličkách celodenně pokud budem podestílat hoblinami je s toho akorát svinčík a  králíček může mít i reakci na hobliny je dobré (aby neprášily) , slámu, seno,používáme v případě že máme králíkárnový odchov.
• Dno klece nesmí být bez ničeho ,jinak by se  Králíček   pak na hladkém dnu smekal a mohl by se zranit.
• Zvíře musí mít vždy k dispozici dostatečné množství čisté vody. Nejvhodnější jsou plastové napáječky. Voda v misce, se rychle znečistí, kazí a králík ji může převrhnout.
• Většina králíčků je čistotná a naučí se chodit močit a kálet na jedno vyhrazené místo.

Klec může být po většinu času otevřená, funguje jako bezpečné útočiště, kam s králíček vrací.  V bytě však musíme schovat volné elektrické kabely z jeho dosahu, neměl by dosáhnout ani na jedovaté rostliny a podobně.

Krmení

• Potravu podáváme do kameninové misky, jednou denně vždy ve stejnou dobu (ráno nebo večer).
• Používáme speciální krmení pro hlodavce – králíky, nebo můžeme zkrmovat oves či ječmen a speciální směsi nepoužívat vůbec nebo pouze jako zpestření.

• Jako zpestření , sušený neplesnivý chléb (malé kousky),  zeleniny (mrkev, kedlubny) a ovoce (jablka), na jaře smetánku lékařskou, jitrocel či jetel.

• Zeleninu, ovoce a byliny podáváme zpočátku ve velmi malém množství, aby si na ně králíček zvykl a neměl zdravotní potíže, například průjem.

• (Není dobré míchat zrní či granulky(suchá strava) dohromady se zeleninou či ovocem(mokrá strava) =dochází poté v trávicím traktu proces kvašení!!!!!!!!!!!!!!!!!

• ROZDĚLMETO NA RÁNO (SUCHÁ)ČI VEČER(MOKRÁ)ČI NAOPAK ,ALE NÉ DOHROMADY!!!!!

•  

• (

•  

    Králíček si potřebuje obrušovat svoje stále odrůstající ZOUBKY – kromě suchého chleba by měl mít  větvičky z chemicky neošetřených ovocných ,jiných listnatých stromů.OVOCNÉ VĚTVIČKY ANO ,ALE NÉ  Z PECKOVIN  !!!!!!!!!!!!!!!!!
  

Důležité je králíčka nepřekrmovat, ale udržovat kondici, aby nebyl ani hubený ani tlustý. Krmnou dávku odhadneme tak, že králík by měl mít každý den všechno krmivo sežrané, ale nesmí mít hlad. Je to důležité i proto, abychom poznali přicházející onemocnění, které se projevuje nechutenstvím.

Ošetřování a prevence

•  
  Králíčky zásadně nekoupeme.  Srst si udržují čistou sami.   Každé tři měsíce kleštičkami odstříhneme špičky drápů. Za dlouhé drápy považujeme ty, které přesahují délku srsti na končetinách.
• Čtyřikrát do roka navlhčenými vatovými tampony opatrně  čistíme uši.
• Dvakrát do roka je necháme vakcinovat proti moru a myxomatóze.

S láskou a porozuměním

Po příchodu králíčka do rodiny bychom mu měli dopřát dostatek klidu a času na seznámení se s novým prostředím. Často na něj mluvíme, zvykáme na všechny nové věci (luxování, honičky dětí). Děti seznámíme s bezpečným držením zvířátka a zpočátku je máme pod dohledem. Po několika dnech už by se na nás měl králíček těšit a po našem příchodu zvědavě vykukovat z klece.

Vždy než králíčka uchopíme, mluvíme na něj. Upozorníme ho tak, že se s ním bude něco dít a on se nelekne. Králíčka zvykáme na jméno a učíme ho přicházet na zavolání, jako vhodnější se jeví poklepání na zem nebo písknutí.

Králíček nás může překvapit tím, že náš příchod bude vítat „pískotem“. Je to známka, že jsme se mu dostatečně věnovali a on k nám přilnul.